There's a sewer outside Azza Suleiman's office, a hot ditch in which the filth of one of Cairo's worst slums has been reduced to a slowly moving swamp of black liquid. A blue mist of exhaust fumes and dust moves down alleyways thick with scarved women, men in white robes, coffee sellers, donkey carts and garbage boys, the five- and six-year-olds who come down from the Mokkatam hills to gather up Cairo's garbage every morning. Some of it feeds their goats and – yes – the pigs bred in the rotting suburbs. A veil of smog lies over this misery. But a veil of a different kind lies over Egypt, a covering which Azza Suleiman is determined to tear away.
Officially, Egypt has no "honour" killings. Young women may commit suicide, yes, but they are never murdered. This is the government line – and of course, it is a lie. The files in Azza Suleiman's Centre for Egyptian Women's Legal Assistance office – and in those of other NGOs in Cairo – tell the truth. In May of 2007, a farmer in southern Egypt decapitated his daughter after discovering she had a boyfriend. In March of 2008, a man identified only as "Mursi" electrocuted and beat to death his 17-year-old daughter because she had received a phone call from her boyfriend. "Mursi", a farmer from Kafr el-Sheikh in the Nile Delta, admitted he "beat her with a large stick" before finishing her off with electric shocks; the murder was only discovered when the body turned up at the local hospital.
Azza Suleiman's work provides much bleaker material. Incest is a major problem which no one will discuss, she says. Recently, an Egyptian man admitted killing his daughter because she was pregnant. But he was the father of his daughter's unborn child. It was a case of incest. But he killed her to protect the family's "honour". Four other women have recently been murdered by their families because they were raped. The Christian Coptic community – perhaps 10 per cent of the Egyptian population – has closed itself off from any "honour" killing investigations even though Christian girls have been murdered because they wanted to marry Muslim men. "Christians cannot talk about this outside the church," Azza Suleiman complains. "We have tried to open up shelters, but the government will not allow it. They say: 'Please, no talk of incest.' And 'honour' crimes are often also related to inheritance."
In Egypt, according to Amal Abdelhadi of the New Woman Organisation, there are no figures for "honour" crimes or incest because such cases never reach the courts. "You can talk more easily about marital rape here," she says. "I have been in houses where whole families live in one room – grandparents, children, half the family sleeps under the bed at night and they hear everything. It's too close. It's too much. And all the young women in the family have to get married. So if one is thought to have behaved badly, then she can be killed – otherwise, none of the other girls will be able to marry. One 'honour' killing clears the way for them. This will go on as long as women are regarded as sexual objects rather than people with brains."
Egyptian judges are notorious for bending the law – or disregarding it entirely – when faced with family murders. "There was a man sentenced to six months – just six months – for killing his sister," Amal Abdelhadi says. "But the judge decided that since the man will have to live his whole life with the guilt of his killing his innocent sister, he should not go to prison!"
Travelling around the country in her black Nissan 4x4, Azza Suleiman has noticed that judges in upper Egypt – in the poorest and least educated parts of the country – tend to be more lenient than courts in Cairo and Alexandria. And senior Muslim clerics – most of them appalled at what they know is a hidden crisis in Egypt – find their condemnation of "honour" killing hobbled by their own sponsors. Mohamed Sayyid Tantawi, a powerful Islamic scholar who was Grand Mufti of Egypt and Imam of the Al-Azhar mosque and who died last March, confronted "honour" crimes with great courage.
"But we have a big problem here because the Sheikh of Al-Azhar and the Mufti, they are not respected any more," Ms Suleiman says. "They are not trusted. And the reason is that the people know they have been appointed by the Hosni Mubarak government, which is corrupt. Tantawi was an enlightened man. He spoke very well about these murders. But he and the mufti represent the system and the people hate the system, so there is no credibility in them. And so there is a new trend. People go to their local sheikhs and tribal leaders – and many of them believe that 'honour' killings are a tradition and are not wrong."
Then there are the Egyptian courts. "In Lebanon and Jordan, they have articles in law that specifically refer to 'honour' killings. But in Egypt, the judge believes he has a special authority and Article 17 of the law allows judges to use clemency if they wish to reduce sentences – from 25 years, for example, to six months. The religious and traditional background of the judges affects them. They can say that the victim 'acted against tradition'. The murderers – the father or the brother – can therefore be considered as someone who 'acted naturally'. This provides leniency for the perpetrators. Yet our statistics suggest that 79 per cent of the girls who have been victims of 'honour' crimes here were killed out of pure suspicion – because they came home late, or because neighbours said they had seen a girl laughing loudly in the street."
In Sohag and Assiut (in upper Egypt), Azza Suleiman and her colleagues met senior police officers. "But we found that in their books, they transfer 'honour' killings into suicides. They think that by doing this, they are helping the victim's family – even though the family was responsible for the murder. So in these cases, the police have become accomplices of the killers."
Ms Suleiman is no friend of the police. "Sometimes we have three or four cases of incest and we meet with the police. We get the police to talk to the man – sometimes a woman is raped by her brother-in-law. But if a woman runs away, the police often bring the woman back to her family rather than protect her. "When I studied law at Cairo University, I was arrested by the police because I was a friend of activists in the Nasserist network at the university. When I interviewed Islamist women who had been detained, I found they had been tortured. I said this in an interview on the BBC. So the police arrested me again. They said I was 'tarnishing the reputation of Egypt'. The police here are always angry – especially when they have to deal with people who understand the law."
According to Azza Suleiman, foreign NGOs are refused projects if they make politically unacceptable remarks. She says the police have interfered with her social projects, even those intended to improve relations between Christian and Muslim women. "The police rang me and said: 'We will teach you a lesson.' So I said in a newspaper interview: 'The police are like wild dogs.' That's when they stopped our projects. The police asked me to apologise, so I did. I said: "What I said was a mistake – dogs are much nicer than the police."
CZECH:
Je tu kanalizace mimo kancelář Azza Suleiman je, horké příkop, v němž špíně jednoho z nejhorších slumů v Káhiře byl snížen na pomalu se pohybující bažina černé tekutiny. Modrý opar výfukových plynů a prachu se pohybuje dolů průchody hustou s scarved ženy, muži v bílém rouchu, káva prodejci, povozech a odpadky chlapci, pěti-a šesti-rok-staré, kteří sestoupili z hor Mokkatam sbírat v Káhiře garbage každé ráno. Někteří se živí jejich kozy a - ano - jsou prasata chována v hnijícím předměstí. Závoj smogu leží nad touto trápení. Ale závoj různého druhu leží přes Egypt, krytina, která Azza Sulejmán je určen k odtrhnout.
Oficiálně, Egypt nemá žádný "čest" zabíjení. Mladé ženy mohou spáchat sebevraždu, to ano, ale oni jsou nikdy zavražděn. Jedná se o vládní linii - a samozřejmě, je to lež. Soubory v centru Azza Suleiman pro právní egyptská žen Assistance Office - a v těch dalších nevládních organizací v Káhiře - říkat pravdu. V květnu 2007, zemědělci v jižním Egyptě decapitated jeho dcera po zjištění, že měla přítele. V březnu roku 2008, muž, identifikovaný jen jako "Mursi" elektrickým proudem a beat k smrti jeho 17-rok-stará dcera, protože ona dostala telefonát od svého přítele. "Mursi", zemědělec z El Kafr-Sheikh v deltě Nilu, přiznal, že "porazit ji s velkou tyč" před dokončením ji s elektrickým proudem, vražda byla objevena, když tělo se objevil v místní nemocnici.
Azza Suleiman práce nabízí mnohem pochmurnější materiál. Krvesmilstvo je hlavní problém, který nikdo nebude diskutovat, říká. V poslední době se egyptský muž přiznal zabití své dcery, protože byla těhotná. Ale on byl otec své dcery nenarozené dítě. To byl případ incestu. Ale on ji zabil na ochranu rodiny je "čest". Čtyři další ženy byly nedávno zavražděn jejich rodiny, protože byly znásilněny. Křesťanské koptské komunity - snad 10 procent egyptského obyvatelstva - byl uzavřen sám vypíná z jakéhokoli "čest" zabíjení vyšetřování, i když se křesťanské dívky byl zavražděn, protože chtěl vzít muslimského muže. "Křesťané nemohou mluvit o tom mimo církev," Azza Sulejmán stěžuje. "Snažili jsme se otevřít přístřeší, ale vláda to nedovolí. Říkají: 'Prosím, žádné řeči o incestu.' A 'čest' zločiny jsou často také v souvislosti s dědictvím. "
V Egyptě, v souladu s Amal Abdelhadi z New Woman organizace, neexistují žádné údaje pro "zločiny cti", nebo incestu, protože takových případech nikdy dosáhnout soudy. "Můžete mluvit snadněji o znásilnění manželem sem," říká. "Byl jsem v drůbežárnách, kde celé rodiny žijí v jedné místnosti - prarodiče, děti, polovina rodiny spí pod postelí v noci a slyší všechno. Je to příliš blízko. Je to příliš mnoho. A všechny mladé ženy v rodině mají na vdávat. Takže pokud je myšlenka k chovali špatně, pak může být zabit - jinak, žádná z dalších dívek bude moci oženit. Jedna 'čest' zabití otevřelo cestu pro ně. To bude pokračovat tak dlouho, dokud ženy jsou považovány za sexuální objekty spíše než lidé s mozky. "
Egyptskými soudci jsou notoricky známé pro ohýbání práva - nebo bez ohledu na to úplně - tváří v tvář s rodinou vražd. "Tam byl člověk odsouzen k šesti měsícům - pouhých šest měsíců - za zabití své sestry," říká Amal Abdelhadi. "Ale soudce rozhodl, že vzhledem k tomu člověk bude muset žít celý svůj život s vinou jeho zabití jeho nevinná sestra, neměl by jít do vězení!"
Cestování po celé zemi ve své černé Nissan 4x4, Azza Suleiman byl všiml, že soudci v Horní Egypt - na nejchudší a nejméně vzdělané části země - mají tendenci být shovívavější, než soudy v Káhiře a Alexandrii. A senior muslimští duchovní - většina z nich zděšen, co vědí, že je skrytý krize v Egyptě - zjišťují, že jejich odsouzení "čest" zabíjení svazuje jejich vlastní sponzory. Mohamed Sajíd Tantawi, silný islámský učenec, který byl Velký muftí Egypt a imám mešity Al-Azhar a který zemřel loni v březnu, čelí "čest" trestných činů s velkou odvahou.
"Ale my máme velký problém zde, protože Sheikh Al-Azhar a muftí, že nejsou dodržovány žádné další," říká paní Sulejmán. "Jsou to není důvěryhodný. A důvod je, že lidé vědí, že byli jmenováni vládou Hosni Mubarak, který je poškozený. Tantawi byl osvícený člověk. Hovořil velmi dobře o těchto vraždách. Ale on a muftí představují systém a lidé nenávidí systém, takže není důvěryhodnost v nich. A tak je nový trend. Lidé chodí do místních šejků a kmenových vůdců - a mnoho z nich věří, že 'čest' vraždy tradici a nejsou špatné . "
Pak tam jsou egyptské soudy. "V Libanonu a Jordánsku, mají články v právo, které výslovně odkazuje na 'čest' vražd. Ale v Egyptě, soudce se domnívá, že má speciální orgán a článku 17 zákona umožňuje soudcům k použití shovívavost, pokud chtějí snížit tresty - od 25 let, například na šest měsíců. náboženské a tradiční zázemí soudců týká. Mohou říct, že oběť 'jednal proti tradici'. vrazi - otec nebo bratr - lze proto považovat za někoho, kdo 'jednal přirozeně'. To umožňuje shovívavost k pachatelům. Přesto naše statistiky ukazují, že 79 procent dívek, které se staly obětí 'čest' zločiny zde byli zabiti z čistého podezření - proto, že přišel domů pozdě, nebo proto, že sousedé řekl viděli dívku směje hlasitě na ulici. "
V Sohag a Assiut (v horní Egypt), Azza Sulejmán a její kolegové se setkal vyšších policejních důstojníků. "Ale my jsme zjistili, že ve svých knihách, že převod 'čest' vražd do sebevraždy. Myslí si, že tím to, že pomáhají rodině oběti - a to i přesto, že rodina byla zodpovědná za vraždu. Takže v těchto případech policie stát spolupachateli z vrahů. "
Paní Suleiman není přítelem policie. "Někdy máme tři nebo čtyři případů incestu a setkáváme s policií. Dostaneme policii mluvit s mužem - někdy žena znásilnil její švagr. Ale pokud žena utíká, policie často přivést ženu zpět k její rodině, spíše než chránit ji. "Když jsem studoval práva na Káhirské univerzitě, jsem byl zatčen policií, protože jsem byl přítelem aktivistů v Nasserist sítě na univerzitě. Když jsem rozhovor islámských žen, které tam byly zadržovány, zjistil jsem, že byli mučeni. Řekl jsem to v rozhovoru pro BBC. Takže policie zatkla mě znovu. Říkali, že jsem 'poškozuje pověst Egypt'. Policie zde jsou vždy zlobí - obzvláště když oni budou muset vypořádat s lidmi, kteří rozumí zákon. "
Podle Azza Suleiman, zahraniční nevládní organizace odmítla projekty, pokud mají politicky nepřijatelné poznámky. Říká, že policie zasahovat s ní sociální projekty, a to i těch, jejichž cílem je zlepšit vztahy mezi křesťanskými a muslimskými ženami. "Policie Zazvonil mi a řekl: 'My vás naučí lekci.' Tak jsem řekl v novinovém rozhovoru: 'policie jsou jako divocí psi.' To když se zastavili našich projektů. Policie mě požádala, abych se omluvit, tak jsem to udělal. Řekl jsem: "Co jsem řekl, byla to chyba - psi jsou mnohem hezčí, než policie."
