13.9.10

Sexual Harassment in Egypt confronting a Pressing Social Problem...Sexuální obtěžování v Egyptě konfrontaci naléhavou sociální problém.... التحرش الجنسي في مصر

ENGLISH:

According to a study, 98 percent of the foreign women and 83 percent of the Egyptian women have at some point been subject to sexual harassment in Egypt. Often the blame is placed squarely on the shoulders of the victims. Mohammed Ali Atassi reports

Sexual harassment of women in Egypt is one of many social problems that politicians and the media have tended to treat as an instance of individual, abnormal behaviour. Because they treat it as an isolated aberration from proper social norms – falling outside the path, principles and traditions of a sanctioned way of life – Egyptian society as a whole does not need to confront it.

It took the courage of a few Egyptian women who exposed their own suffering to reveal the treatment many women routinely experience on the streets of Cairo. Simultaneously, a few civil society organizations, aided by alternative media outlets (blogs foremost among them), launched awareness campaigns aimed at transforming both the understanding and method of dealing with the issue, so that Egyptians would cease to view future incidents as isolated acts of perversion, and instead see them as components of a pressing social problem.

Educational and judicial measures

As such, perceptions of sexual harassment have changed to now frame it as an important issue – one that demands political, educational and judicial measures, though many of these have yet to be implemented.

The problem of sexual harassment in Egypt comes to sharp focus in the case of the young film director Nouha Rushdi Saleh, who won a legal case against a truck driver who harassed her in a Cairo street. The court handed down a three-year jail sentence to the perpetrator – and the case blew the cover off the issue in Egypt, where official silence has reigned for years.

Most tourist guidebooks on Egypt, particularly those published abroad, warn foreign women regarding sexual harassment in the street and offer advice on how they should act and react. This could easily suggest that this phenomenon is on the rise. The aggression is hardly confined to foreign women; its victims include Egyptian women from all social and religious classes, veiled and unveiled.

Still, most public authorities and influential social forces ignored the issue until the outbreak of the 2006 riots. During the downtown celebrations of the holiday of Eid al-Fitr, a crowd of hundreds of sexually frenzied young men participated in violent attacks on dozens of women, surrounding them in the streets, groping and even trying to undress them. As police stood by and watched the scene ambivalently, no one, not mothers nor veiled women, were safe from the mob.

Implicit assumptions

Supported by the state media, mainly newspapers, some political figures tried to minimize the impact of the incident by accusing the opposition of exploiting the social and political dimensions of the riot for their own benefit. But if the state authority was ready for a cover-up, the Egyptian blogosphere was ready for a fight. Bloggers published testimonies and played video clips of the scenes in Talat Harb square and the surrounding streets where women were assaulted.

And while Egyptian authorities took action and installed security cameras in the center of the city – the site of the 2006 riot – to alleviate the phenomenon, the effort did nothing to prevent similar attacks from being perpetrated in other parts of the city. Incidents spread and in fact intensified in other areas, including Al Haram Street and Al Mohandesseen district, where many girls were assaulted on Eid al-Fitr. This time, however, police successfully arrested many of the attackers.

Unfortunately, many dominant beliefs still place the blame squarely on the shoulders of the victims of sexual harassment. Society makes an implicit assumption that women dress provocatively, or otherwise behave suspiciously to excite men into violently attacking them – or blame women simply because they are unveiled or don't conform to conservative Islamic dress codes.

Awareness campaigns

If there was one positive result of the 2006 attacks – which claimed many veiled victims – it opened the door for public debate about the phenomenon of sexual harassment in Egypt. Civil society organizations and women's groups touched on the fresh social wound, launching a legion of awareness campaigns while the issue was still on citizens' minds.

These campaigns sought to educate women about their own rights and warn both men and women about the severity of these practices and the pressing need to face the problem as a society. Presenting it as a social issue that affects everyone, the campaigns linked the phenomenon of sexual harassment to youth unemployment and marginalization, as well as to the fact that a growing number of young people are marrying at an older age. They also cited the upsurge in sexual repression amidst an increasingly male chauvinist culture, in addition to the breakdown of the family and moral codes, as factors.

The magazine Kalimatina ("Our Word") published the campaign "Respect Yourself," and the Egyptian Center for Women's Rights presented "Safe Streets for Everyone". In cooperation with various media outlets, both print and visual, websites and blogs, these campaigns worked to enlighten Egyptian youth on the danger of such practices and demand the development of laws that deter them. Campaigns also prepared police stations and trained officers for handling sexual harassment incidents.

In the wake of this multi-faceted campaign, a sociological study named "Clouds in the Sky of Egypt: Sexual Harassment – From Verbal Advances to Rape" examined the situation. The study took a sample of 2,500 Egyptian women and 2,020 other individuals (equally divided between men and women), as well as a survey of 109 foreign women. The results were shocking: 98 percent of the foreign women and 83 percent of the Egyptian women had been subject to sexual harassment – and nearly two-thirds of the men confessed to committing sexual harassment against women.

Counter-campaigns

On the other hand, conservative political and religious groups attempted to exploit the worsened incidents of sexual harassment to serve their own special interests. In a manner clearly demeaning to women, these factions attacked women's dignity by pegging the blame for the assaults on the victims. The counter-campaigns even went so far as to collude with those who committed the crimes in an obvious attempt to justify their deeds. Rather than defending the victims or protecting women's rights, these campaigns took the opposite approach.

Two striking examples of this came in the form of posters that the groups hung in some streets and published on many Islamic blogs and websites. The first contains two juxtaposed images. The picture on the right has a green hue and features a woman wearing a veil plastered with mosque-minaret pictures. At the bottom of the picture is a piece of candy carefully wrapped in green, and under it the statement that God will forgive the sins of veiled women. The image on the left, tinted in bright red, depicts an unveiled woman and a man. The bottom shows a red candy in torn paper, with a religious injunction beneath that warns women of moral failure.

The second poster continues the theme of objectifying women, likening her to a piece of candy ready to be eaten, by portraying her as a lollipop that cannot be protected from flies (which means men in the language of these campaigns), save with the wrapper, which translates to the veil. Under the images of two lollipops, one wrapped and the second naked with flies hovering over it, a religious statement professes that an unveiled woman will not be able to protect herself – for God, the creator, knows what is in her best interest, and thus ordered the veil.

These messages reveal a disturbing mentality and ideology that view women as objects of pleasure and entertainment, who must cater to men's physical needs and fantasies for religion's sake. While enjoining women to cover themselves in public to prevent being sexually harassed by strangers, this belief system seems to limit women's choice when it comes to their own sexuality. These messages imply that the spread of sexual harassment is linked to the absence of the veil, and thus the unveiled woman holds the responsibility for the sexual harassment she encounters.

Interference of justice

The public discussion over sexual harassment could have been confined to the media, the campaigns and the counter campaigns were it not for the courage of the young Egyptian director, Noha Rushdi Saleh. A driver sexually assaulted her while she returned from the airport, even though she was accompanied by a friend.

The assault took place in one of the streets close to her home in the Al Karba district when the driver began swerving his car towards her, extending his hand from the window and violently pulling her towards him. He touched her breasts until she fell on the ground, then he quickly drove away, looking back mockingly at her through his window.

According to Saleh, this glance back was an important factor in her decision to turn to the court and demand her rights. Yelling and feeling great anger that cannot be expressed in words, she followed the driver and was able, thanks to the heavy traffic, to grab the front of his car, all the while shouting and calling for help. Saleh gave an account of her shock at other pedestrians' reaction:

"I couldn't believe that some were willing to help and assist the driver to run away in the car, while others told me, 'We will let him apologize to you.' I asked them why I would want an apology. Had he stepped over my feet? With my refusal, they asked, 'What do you need?' I told them I would report him to the police station. Another bystander said, 'I don't understand why you stand here in the midst of men.' There were people on their balconies looking down and watching me as if I were in a film. One woman was saying to me, 'Enough my daughter, forgive him,' but I refused and maintained my position."

Noha's legal background empowered her to insist on her rights, and she succeeded in making a police report and taking the defendant to the criminal court. With the support of her father, she was determined to have the court session be public as a means of shaking the Egyptian populace and judicial system into confronting sexual harassment. Northern Cairo's criminal court, presided over by Judge Shawqi al-Shalqani, issued a judgment on October 21, 2008, which sentenced the defendant Sharif Jouma Jebril to three years in jail and a payment of 5,001 Egyptian pounds as a penalty.

A nail in the coffin of sexual harassment

Noha faced the news cameras and said that the judgment had restored her self-esteem. The judicial system had done her justice, paving the way for all Egypt's daughters to pursue the legal road to claim their rights and render the first nail into the coffin of sexual harassment.

However, the judgment did not prevent Noha Rushdi Saleh from being the subject of a vicious campaign that impugned her credibility. Her critics accused her of distorting Egypt's reputation and of carrying Israeli citizenship, as her grandfather was among the Palestinian refugees who came to Egypt.

But her courage has left a significant mark on Egyptian society, because she insisted on seeing her judicial proceeding to the end, as well as ultimately extracting a judgment in her favour from the Egyptian court. She will be remembered for helping to spearhead the long and difficult battle towards creating a civil society that holds the dignity and rights of women as inseparable from its overall goals and aspirations.

CZECH:

Podle studie, 98 procent z cizích žen a 83 procent egyptských žen do jisté míry podléhá sexuální obtěžování v Egyptě. Často vině je umístěn přímo na ramenou obětí. Mohammed Ali Atassi zprávy

Sexuální obtěžování žen v Egyptě je jednou z mnoha sociálních problémů, které politici a média mají tendenci považovat za instance jednotlivých, abnormální chování. Protože oni to brali jako izolovaný úchylku od správné společenské normy - které nespadají do cesty, zásady a tradice schválil způsob života - egyptské společnosti jako celku nemusí se staví proti ní.

Bylo zapotřebí odvahy několika egyptských žen, která odhalovala své vlastní utrpení, aby odhalila zacházení mnoho žen běžně zkušenosti v ulicích Káhiry. Současně, několik organizací občanské společnosti, podporovaný alternativních médiích (blogy foremost mezi nimi), která byla zahájena informační kampaně zaměřené na transformaci jak pochopení a způsob řešení problému, takže Egypťané by přestala zobrazit budoucí incidenty jako izolované činy zvrhlostí, a místo toho je vidět jako součásti naléhavé společenské problémy.

Vzdělávací a soudní opatření,

Jako takový, vnímání sexuálního obtěžování, se změnily dosud rámu jako důležitá otázka - ten, který vyžaduje politické, vzdělávací a soudní opatření, i když mnohé z nich ještě mají být provedeny.

Problém sexuálního obtěžování v Egyptě dochází k zaostření v případě mladého režiséra Nouha Rushdi Saleh, která získala právní řízení proti řidič kamionu, který obtěžoval ji v ulici Káhiře. Soudní dvůr vynesl tříletý trest vězení na pachatele - a případ vyfoukl kryt problém v Egyptě, kde oficiální mlčení vládl po celá léta.

Většina turistických průvodců na Egypt, zejména těch, zveřejněné v zahraničí, varují cizí ženy, pokud jde sexuálnímu obtěžování na ulici a poskytovat rady o tom, jak by měli jednat a reagovat. To by mohlo snadno naznačují, že tento fenomén je na vzestupu. Agrese je stěží omezena na cizí ženy, jeho oběti patří egyptské ženy ze všech společenských a náboženských tříd, s obojkem a odhalen.

Přesto, většina orgánů veřejné správy a vlivných společenských sil ignorovat problém až do vypuknutí nepokojů v roce 2006. Během centra oslav svátku Eid al-Fitr, dav stovek sexuálně zběsilou mladých mužů se účastnily násilných útoků na desítky žen, kolem nich v ulicích, tápání a dokonce se snaží, aby se svlékla nich. Jak policie stál a pozoroval scénu rozpolceně, ne jeden, ne matky ani zahalené ženy, jsou bezpečné z davu.

Implicitní předpoklady

Podpořeno státní sdělovací prostředky, zejména noviny, některé politické osobnosti se snažil minimalizovat dopad incidentu obvinil opozici z využívání sociální a politický rozměr pro potlačení nepokojů ve svůj prospěch. Ale pokud státní moci byl připraven pro pokrytí-up, egyptský blogosphere byl připraven k boji. Blogeři publikovaných svědectví a hrál videoklipy ze scén v Talat Harb náměstí a okolních ulic, kde byly napadeny ženy.

A zatímco egyptské úřady se akce a instalovány bezpečnostní kamery v centru města - pozemek v roce 2006 nepokojů - ke zmírnění tohoto jevu, snaha neudělal nic, aby k podobným útokům se dopouštějí v jiných částech města. Incidenty se rozšířil a ve skutečnosti intenzivnější v jiných oblastech, včetně Al Haram Street a Al Mohandesseen okres, kde bylo mnoho dívek napadl na Eid al-Fitr. Tentokrát však policie zatkla úspěšně mnoho útočníků.

Bohužel, mnoho dominantní přesvědčení stále místo vinu přímo na ramenou obětí sexuálního obtěžování. Společnost je implicitní předpoklad, že ženy šaty provokativně, či jinak se chovat podezřele rozrušit mužů do násilně útočí nich - ani vina ženy jen proto, že jsou odhalena, nebo nejsou v souladu s konzervativní islámskou odívání.

Osvětové kampaně

Pokud tam byl jeden pozitivní výsledek z roku 2006 útoků - který tvrdil, že mnoho obětí zahalené - otevřelo dveře pro veřejnou diskusi o fenoménu sexuálního obtěžování v Egyptě. Organizace občanské společnosti a skupin žen se dotkl na čerstvém sociální ránu, zahájení legie kampaní na zvyšování povědomí a problém byl stále na mysli občany '.

Tyto kampaně snažili se vzdělávat ženy o jejich vlastních právech a varovat muže i ženy o závažnosti těchto postupů a naléhavou potřebu čelit problému, jak společnost. Představujeme je jako sociální problém, který se dotýká každého, kampaně spojené s fenoménem sexuálního obtěžování na nezaměstnanost mladých lidí a marginalizace, jakož i na skutečnost, že rostoucí počet mladých lidí sňatku ve vyšším věku. Oni také uvádí vzestup sexuální represe uprostřed stále mužský šovinista kultury, kromě rozdělení rodiny a morální kodexy, jako faktory.

Časopis Kalimatina ("Naše slovo"), zveřejněna kampaň "Respekt Yourself", a egyptský centrum pro práva žen předložila "Bezpečné ulice pro každého". Ve spolupráci s různými médií, tištěných i vizuálních, webové stránky a blogy, tyto kampaně snažil se objasnit egyptské mládež o nebezpečí těchto praktik a poptávky rozvoj právních předpisů, které odradit. Kampaně rovněž připravila na policejních stanicích a vyškolených pracovníků pro manipulaci sexuální obtěžování incidentů.

V důsledku tohoto multi-tváří kampaně, sociologické studie s názvem "mraky na obloze Egypta: sexuálního obtěžování - od slovního Zálohy ke znásilňování" zkoumal situaci. Studie se vzorek 2.500 egyptských žen a 2.020 dalších osob (rovnoměrně rozděleny mezi muže a ženy), stejně jako přehled 109 cizinek. Výsledky byly šokující: 98 procent z cizích žen a 83 procent egyptských žen bylo předmětem sexuálního obtěžování - a téměř two-thirds z mužů se přiznal k páchání sexuálního obtěžování na ženách.

Counter-kampaně

Na druhou stranu, konzervativní politické a náboženské skupiny se pokusil využít zhoršení případy sexuálního obtěžování, které slouží jejich vlastní zvláštní zájmy. Ve smyslu zjevně ponižující pro ženy, tyto frakce napadl důstojnost žen tím, fixace vinu za útoky na oběti. Pult-kampaně dokonce šel tak daleko, že nekalé praktiky s těmi, kteří se dopustili zločinů ve zřejmé snaze ospravedlnit své činy. Spíše než obranu obětí nebo k ochraně práv žen, tyto kampaně se opačný přístup.

Dva pozoruhodné příklady tohoto přišla v podobě plakátů, které visely skupiny v některých ulicích a publikoval v mnoha islámských blogy a webové stránky. První obsahuje dva vedle sebe obrazy. Na obrázku vpravo je zelený odstín a funkce ženy nosí závoj omítnutá s mešitou-minaretem obrázky. V dolní části obrázku je bonbon pečlivě zabalené do zelené, a pod ní prohlášení, že Bůh odpustí hříchy zahalených žen. Obrázek vlevo, tónovaná v zářivě červené, líčí odhalil žena a muž. V dolní ukazuje červená Candy v potrhaný papír, s náboženskou příkaz pod tím varuje ženy morální selhání.

Druhá plakát pokračuje téma zpředmětnit žen, přirovnávat ji k bonbon připravené ke konzumaci, tím, že vylíčí ji jako lízátko, které nemohou být chráněny od much (což znamená, muži v jazyce těchto kampaní), vyjma s přebalem , což znamená závoj. Pod obrazy dvou lízátka, jeden zabalil a druhá nahá s mouchami vznášející se nad to, náboženské prohlášení, hlásí, že odhalili žena nebude schopna ochránit sebe - pro Boha Stvořitele, ví, co je v jejím nejlepším zájmu, a tak nařídil závoj.

Tyto zprávy odhalují znepokojující mentalita a ideologie, že pohled ženy jako objekty potěšení a zábavu, který musí obstarávat fyzické pánské potřeby a fantazie pro náboženství zájmu. Zatímco rozkazovat ženy na pokrytí sebe na veřejnosti, aby se zabránilo sexuálně obtěžován cizími lidmi, toto přesvědčení systém se zdá k omezení výběru žen, pokud jde o jejich vlastní sexualitu. Tyto zprávy naznačují, že šíření sexuálního obtěžování je spojena s absenci závoj, a tak odhalila žena má odpovědnost za sexuální obtěžování se setká.

Interference spravedlnosti

Veřejná diskuze nad sexuální obtěžování by mohla být omezena na media, kampaně a boje proti kampaně, kdyby nebylo odvahu mladých egyptských režisér, Noha Rushdi Saleh. Řidič sexuálně napadl ji, zatímco ona se vrátila z letiště, i když ona byla doprovázena přítelem.

Útok se konala v jedné z ulic poblíž jejího domova v okrese Al Karba, kdy řidič začal vybočení jeho auto k ní, natáhl ruku z okna a prudce přitáhl si ji k němu. Dotkl se její ňadra, až upadla na zem, pak se rychle rozjel, ohlédl se posměšně se na ni přes jeho okna.

Podle Saleh, tento pohled zpět byl důležitý faktor ve svém rozhodnutí obrátit se na soud a požadovat svá práva. Křičel a pocit, velký hněv, který nemůže být vyjádřen slovy, ona sledovala řidiče a byl schopen, díky rušné, chytit před jeho autem, celou dobu křik a volání o pomoc. Saleh podal její šok při reakci ostatních chodců ':

"Nemohl jsem uvěřit, že někteří byli ochotni pomoci a pomoci řidiči utéct v autě, zatímco jiní mi řekl, 'Necháme ho omluvit k vám.' Zeptal jsem se jich, proč bych chtěl omluvu. Kdyby přistoupil přes mé nohy? S mým odmítnutím, se zeptal: 'Co budete potřebovat?' Řekl jsem jim, bych zpráva ho na policejní stanici. Další nezúčastněného diváka řekl: 'Já nechápu, proč tu stojíte uprostřed lidí.' Tam byli lidé na svých balkonech pohledu dolů a díval se na mě jako bych byl ve filmu. Jedna žena byla, jak mi říká 'Dost moje dcera, odpusť mu,' ale já jsem odmítl a udržuje svou pozici. "

Noha je právní rámec oprávněn ji, aby trvaly na svých práv, a ona se podařilo při policejní zprávu a při žalované v trestním řízení. S podporou svého otce, ona byla stanovena na to, aby Soudní jednání je veřejné jako prostředek k protřepávání egyptské populace a soudní systém v zemi čelí sexuálnímu obtěžování. Severní Káhiře trestní soud, kterému předsedá soudce Shawqi al-Shalqani, vydal rozsudek 21. října 2008, který odsoudil odpůrce Sharif Jouma Jebril na tři roky do vězení a zaplacení 5001 egyptských liber za trest.

Hřebík do rakve sexuálního obtěžování

Noha čelí novinky kamery a řekl, že rozsudek byl obnoven její vlastní-úcta. Soudní systém udělal jí justice, dláždit cestu pro všechny dcery Egypt usilovat o dosažení právní silnice domáhat se svých práv a učinit první hřebík do rakve ze sexuálního obtěžování.

Nicméně rozsudek nezabránilo Noha Rushdi Saleh z, která je předmětem krutého, že sporná její důvěryhodnost. Její kritici obvinili ji, pověst narušující Egypta a nést izraelské občanství, protože její dědeček byl mezi palestinským uprchlíkům, kteří přišli do Egypta.

Ale její odvaha opustila významná značka na egyptské společnosti, protože ona trvala na tom, vidět ji soudním řízení až do konce, stejně jako nakonec těžby rozsudek v její prospěch z egyptského soudu. Ona se bude vzpomínat na pomoc při prosazování dlouhé a těžké bitvě na vytváření občanské společnosti, která drží důstojnosti a práv žen jako neoddělitelné od jeho obecné cíle a ambice.

ARABIC:


التحرش الجنسي في مصر:
ظاهرة اجتماعية بانتظار إجراءات سياسية ومعالجات تربوية

تحاول هذه المقالة إلقاء الضوء على ظاهرة التحرش الجنسي في مصر التي أخذت تنهش بأنيابها الفتيات المصريات والأجنبيات على حد سواء بوصفها قضية سياسية واجتماعية عامة، تتطلب معالجتها اتخاذ إجراءات سياسية وتربوية وقضائية فاعلة.

تشكل ظاهرة التحرش الجنسي بالنساء في مصر واحدة من المشكلات المجتمعية التي جرت العادة في بعض الأوساط السياسية والإعلامية على التعامل معها بوصفها تصرفات فردية وحوادث شاذة، لا علاقة لها بالحالة الراهنة للمجتمع المصري ككل، وهي تالياً خارجة على الطريق القويم الذي يسير على هديه هذا المجتمع. إلا أن شجاعة قلة من السيدات المصريات في كشف ما يتعرضن له من مضايقات، ودأب بعض منظمات المجتمع المدني على إطلاق حملات الضغط والتحذير والتوعية، بالإضافة إلى مساندة العديد من وسائل الإعلام الرديفة وفي مقدمتها المدوّنات، سمحت مجتمعة بنقل هذه القضية وطريقة التعامل معها من حيز الحوادث المنعزلة والضيقة إلى السياق المجتمعي الأعم والأشمل بوصفها قضية سياسية واجتماعية من الطراز الأول، تتطلب معالجتها إجراءات سياسية وتربوية وقضائية لا يزال معظمها ينتظر طريقه إلى التنفيذ.


تمتلئ معظم كتب الدليل السياحي المختصة بمصر والمنشورة في الخارج، بالعديد من الملاحظات تحذر النساء الأجنبيات من أخطار التعرض للتحرش الجنسي في شوارع المدن المصرية وتحاول أن ترشدهن إلى الكيفية التي يجب التعامل بها مع أخطار كهذه. هذا إذا دل على شيء، فعلى مدى تفاقم الظاهرة وازديادها في الأعوام الأخيرة. عدا أن ضحاياها لا يقتصرن فقط على النساء الأجنبيات، بل يتعداهن إلى النساء المصريات بمختلف مشاربهن الطبقية والاجتماعية والدينية، المحجبات منهن، كما السافرات.

تعام وتجاهل

ظل التعامي عن هذه الظاهرة الاجتماعية سائدا لدى السلطات والعديد من القوى السياسية والاجتماعية المؤثرة، إلى أن اندلعت في عام 2006 في وسط القاهرة خلال عيد الفطر حوادث شغب وسعار جنسي شارك فيها مئات الشباب الهائج وراح "ضحيتها" عشرات الفتيات اللواتي تم الإحاطة بهن في الشوارع وملامستهن وصولا إلى محاولة نزع ثيابهن، ولم تسلم من ذلك لا الأمهات ولا النساء المحجبات، وسط لا مبالاة رجال الشرطة.

وقد حاول يومذاك بعض المسؤولين السياسيين والعديد من الصحف الحكومية التقليل من أهمية حوادث الشغب هذه، واتهموا بعض أطراف المعارضة بمحاولة توظيفها سياسياً لأنها ركزت على البعد الاجتماعي والسياسي لهذه الظاهرة. لكن مجتمع المدوّنات المصري كان لهم في المرصاد، وقام العديد من المدونات بنشر شهادات وأشرطة فيديو تحوي مشاهد مريعة لما حدث في ميدان طلعت حرب والشوارع المحيطة به في مركز المدينة.

وإذا كان نشر السلطات المصرية لكاميرات مراقبة في وسط البلد سمح بالتقليل من هذه الظاهرة في ذلك المكان، فإن هذا لم يمنع من استمرارها وانتشارها في أماكن أخرى كشارع الهرم ومنطقة المهندسين، حيث تم الاعتداء على العديد من الفتيات في عيد الفطر المنصرم، وإن يكن رجال الأمن نجحوا هذه المرة في توقيف العديد من الشباب المعتدين.


النساء ضحايا الموروث الشعبي

المؤسف في هذا السياق أن الكثير من المعتقدات الشعبية السائدة لا تزال تلقي باللائمة قبل كل شيء على ضحايا التحرش الجنسي من النساء، مفترضة ضمنا أنهن يرتدين ألبسة مثيرة أو يأتين بتصرفات مشبوهة أو كونهن بكل بساطة سافرات لا يرتدين اللباس الإسلامي المحتشم. وإذا كان من إيجابية لحوادث عام 2006 التي كان من ضحاياها العديد من النساء المحجبات، فهي أنها فتحت المناقشة العامة في مصر في شأن ظاهرة التحرش الجنسي، وسمحت للعديد من منظمات المجتمع المدني وجمعيات الدفاع عن المرأة بوضع الإصبع على الجرح المجتمعي وبإطلاق حملات هادفة إلى توعية النساء إلى حقوقهن وتنبيه الرجال والنساء على السواء إلى فداحة هذه الممارسات وضرورة التصدي لها على المستوى المجتمعي ككل، لكونها ظاهرة اجتماعية تخص المجتمع بأكمله.

وترتبط هذه الظاهرة بانتشار البطالة والتهميش بين الشباب وبتأخر سن الزواج وبزيادة الكبت الجنسي واستفحال الثقافة الذكورية وبتحلل المنظومات الأسرية والأخلاقية الرادعة. ويمكن الإشارة هنا إلى حملة "احترم نفسك" قامت بها مجلة "كلمتنا" وكذلك إلى حملة شارع آمن للجميع قام بها المركز المصري لحقوق المرأة بالتعاون مع العديد من وسائل الإعلام المرئية والمكتوبة ومواقع الانترنت والمدونات بهدف توعية الشباب المصري إلى خطورة هذه الممارسات وللمطالبة بتطوير القوانين الرادعة لها وتهيئة رجال الأمن والمخافر للتعامل مع مثل هذه القضايا. أعقب هذه الحملة نشر دراسة سوسيولوجية تحت عنوان "غيوم في سماء مصر- التحرش الجنسي من المعاكسات الكلامية حتى الاغتصاب"، ارتكز فيها على عينة من 2500 امرأة مصرية وعينة أخرى من 2020 فرداً مقسمة بالتساوي بين الرجال والنساء، بالإضافة إلى عينة من 109 نساء أجنبيات، وخلصت الدراسة إلى نتائج مذهلة تبين أن 98 في المائة من النساء الأجنبيات و83 في المائة من النساء المصريات تعرضن للتحرش الجنسي. وقد أقر ثلثا الرجال، الذين تم استطلاعهم تقريبا، بأنهم تحرشوا بالنساء.

حملات مضادة




في الجانب الآخر، حاول العديد من الأوساط الدينية والسياسية المحافظة أن يستثمر استفحال حوادث التحرش الجنسي خدمة لأجنداته الخاصة بشكل فيه الكثير من الانتقاص من كرامة المرأة والإمعان في إلقاء اللوم عليها، لا بل وحتى التواطؤ مع مرتكبي جرائم التحرش الجنسي في محاولة مفضوحة لتبرير فعلتهم وتوظيفها في حملات لا علاقة لها بالدفاع عن المرأة وصون حقوقها. يكفي في هذا السياق أن نورد مثالين فاقعين على هذا النوع من الحملات يتجسدان في ملصقين تم تعليقهما في بعض الشوارع ونشرهما في العديد من المدونات والمواقع الإسلامية. يصور الأول صورة ثنائية في الجانب الأيمن منها رسم نصفي باللون الأخضر لفتاة محجبة تبدو على حجابها صور لمآذن الجوامع وفي الأسفل حبة حلوى مغلفة بعناية بورق أخضر أنيق وكتب تحتها "والله يريد أن يتوب عليكم". في الجهة المقابلة وباللون الأحمر الفاقع رسم لامرأة "سافرة" ورجل وفي الأسفل ورق منهوش وفي داخله حبة سكاكر حمراء كتب تحتها "ويريد الذين يتبعون الشهوات أن تميلوا ميلا عظيما".


الملصق الثاني لا يكتفي بتشييئ المرأة وجعلها حبة سكاكر جاهزة للقضم، بل يصورها على أنها مصاصة لا يحميها من الذباب (أي الرجال في مفهوم مروجي الحملة) إلا غلافها الذي هو هنا حجابها. وتحت الرسمين لمصاصتين واحدة مغلفة والثانية عارية يتكاثر عليها الذباب، كتب الآتي: "مش هتقدري تمنعيهم، لكن تقدري تحمي نفسك، إلي خلقك أدرى بمصلحتك".

الحقيقة أن هذين الملصقين يشيران إلى عقلية معينة في التفكير والنظر إلى المرأة تنزع عنها إنسانيتها وخيارها الحر وتنظر إليها على أنها أداة للمتعة والترفيه عن الرجل الذي يحل له أن يتمتع بها وفقا للصراط الديني المستقيم، لا من طريق التحرش. أما المضمر في هذين الملصقين فهو أن انتشار التحرش الجنسي مرتبط بغياب الحجاب، وتاليا فالمرأة غير المحجبة مسؤولة عما يلحق بها من تحرش جنسي، بسبب سفورها.

جرأة المخرجة نهى رشدي

كان يمكن للمناقشة العامة حول التحرش الجنسي أن تظل محصورة في دوائر الإعلام والحملات والحملات المضادة، لولا جرأة المخرجة المصرية الشابة نهى رشدي صالح التي تعرضت في أثناء عودتها من المطار برفقة صديقة لها إلى اعتداء سافر في أحد الشوارع القريبة من منزلها في منطقة الكربة عندما اقتربت منها سيارة نصف نقل وبدأ سائقها في الانحراف نحوها، وعندما أصبح في محاذاتها، مد يده خارج النافذة وأمسك بصدرها، وجذبها بعنف شديد، وسقطت على الأرض فهرب بالسيارة مسرعاً ثم نظر إليها من الشبّاك ساخراً. تقول منى إن هذه النظرة كانت دافعها إلى مقاضاته والمطالبة بحقها، فصرخت وشعرت بألم وغضب لا تستطيع وصفهما فجرت واستطاعت بفضل الزحام أن تلحق بالسائق وأن تتشبث بمقدمة سيارته وأن تصرخ حتى يساعدها المارة.

وتروي صدمتها من ردود فعل المارة: "لم أكن أتصور أن أجد هذه الردود فبعضهم حاول مساعدة السائق على ركوب سيارته والهرب والبعض الآخر قال لي: إحنا هنخليه يعتذر لك، ولما قلتلهم: يعتذر لي إيه؟ هو داس على رجلي، ورفضت، قالوا لي أمّال إنتي عايزه إيه؟ قلت لهم: هاخده على القسم وواحد آخر قال لي أنا مش فاهم إنتي واقفة كده في وسط الرجالة إزاي ولقيت الناس في المحال والبلكونات، قاعدين يتفرجوا كأنهم بيشوفوا فيلم سينما وحتى كان فيه سيدة واقفة قالت لي خلاص يا بنتي سامحيه فرفضت وأصررت على موقفي".



تدخل القضاء

سمحت خلفية نهى القانونية كونها درست المحاماة، بأن تتمسك بحقوقها ونجحت في تحرير محضر بالواقعة وتقديم المتهم إلى محكمة الجنايات، وأصرت بمساندة والدها أن تكون الجلسة علنية وأن يطلع الرأي العام على القضية وأن تكون قضيتها بداية لتحريك الرأي العام والقضاء المصري في مواجهة ظاهرة التحرش الجنسي. وأصدرت محكمة جنايات شمال القاهرة في 21 تشرين الأول 2008، برئاسة المستشار شوقي الشلقاني، حكما مشددا قضى بسجن مدته ثلاث سنوات وتعويض مؤقت قدره 5001 جنيه غرامة على شريف جمعة جبريل، المتهم فى قضية التحرش. وواجهت نهى كاميرات وسائل الإعلام بجرأة وقالت إن الحكم رد إليها اعتبارها، وأن النظام القضائى أنصفها، وأنها مهدت الطريق إلى كل بنات مصر ليسلكن الطرق المشروعة في أخذ حقهن ووضعت المسمار الأول في نعش التحرش الجنسي.

وعلى الرغم من الحملات التي تعرضت لها نهى رشدي صالح للتشكيك في صدقيتها ومحاولة اتهامها بتشويه سمعة مصر والافتراء عليها بتهمة حمل الجنسية الإسرائيلية كون جدها من اللاجئين الفلسطينيين إلى مصر، فإن جرأة هذه الفتاة وإصرارها على المضي حتى النهاية في إجراءات المحاكمة ونجاحها في انتزاع أول حكم بإدانة التحرش الجنسي عن المحاكم المصرية، إذا دل على شيء فعلى قدرة بعض الأفراد الشجعان في أن يكونوا رأس حربة في معركة طويلة ومضنية اسمها معركة المجتمع المدني، والتي تشكل كرامة المرأة وحقوقها جزءا لا يتجزأ منها .